Bígl

Bígl je lovecké plemeno, které se stalo po roce 2000 velice populární a mnoho lidí si ho pořídilo jako společníka. Není divu - je to velice líbivý pes střední velikosti, který byl mimo jiné dlouhá léta používán v laboratořích na pokusy, neboť byl bezproblémový vůči lidem i jiným psům. Je dobrý strávník, obvykle netrpí na nějaké choroby a umí být i milý, když chce :-). Teoreticky tedy samá pozitiva... jen nesmíte udělat tu chybu jako já, že si do města (do bytu) pořídíte 5,5měsíční štěně po rodičích z laboratorního chovu, které do té doby vyrůstalo někde na zahradě. Možná právě proto nám to s Herinkou dlouho neklapalo, a možná právě proto bígla nikomu nedoporučuju. Tady je pár dalších postřehů, proč jsem si jista, že dalšího bígla už mít nebudu:

1/ Krátká bíglí srst se sice snadno udržuje, ale má tu nevýhodu, že je velice ostrá a do všeho se zapichuje. A že jí bígl v průběhu roku ztratí požehnaně, zvlášť když žije v bytě!

2/ Za žrádlo by dal bígl život, a to doslova a do písmene. Může to být výhoda při výcviku, protože pes je pak ochoten za nabízený pamlsek udělat kdeco, ale odnaučit ho, aby venku "bufetil" nebo vám odešel s kýmkoliv jiným, kdo mu nabídne nějakou mňamku, moc nejde.

3/ Pokud chce člověk opravdu poslušného psa, kterého nebude muset neustále hlídat a který bude spolehlivě reagovat na přivolání, není bígl zrovna to pravé ořechové. Jako honič lovící ve smečce má v sobě docela značnou samostatnost.

4/ S čistotností se to také ne vždy podaří.

Z uvedených pravidel samozřejmě existují i výjimky a tu a tam se najde i poslušný bígl :-). A jsou lidé, kteří nedají na bígly dopustit, a mají ne jednoho, ale hned několik exemplářů... proč ne, když jim to vyhovuje? Ze srdce jim to přeju! Mně ale stačil jen ten jeden bíglíček a po dalším už netoužím. Zjistila jsem, že jiná plemena mi vyhovují lépe. Promiň, Herinko. 

Vítejte na stránkách věnovaných mým pejskům a sportům, které spolu provozujeme.
Snad se vám tu bude líbit   :-).